Moldavská architektura je velkolepá, ale „oloupaná“

Moldavsko má 3,5 milionu obyvatel – zatím. Postupně nejchudší zemi Evropy opouštějí a odcházejí za prací do zahraničí. Na architektuře se tento „exodus“ a nedostatek financí znatelně podepisují. Ulice Kišiněva jsou sice pěkně uklizené a obklopené rozsáhlými zelenými parky, ale celý efekt trochu kazí drolící se domy schované v ohradách. Nicméně předchozí éry po sobě zanechaly řadu monumentálních staveb, které stojí za zmínku.

Kišiněv trpí nedostatkem chodníků a přebytkem ohrad. Protože chybí peníze na rekonstrukce, některé domy se doslova rozpadají. Jejich majitelé volí levnější řešení: kolem domu postaví ohradu a někdy přidají i stříšku, aby zajistili chodcům více bezpečí… Je jasné, že v současných podmínkách velké rezidenční projekty nevznikají. Krize i zde stavbu mnoha projektů zastavila nebo je nechala opuštěné. 

Mnohem větší rozmach zažilo Moldavsko, resp. jeho velká města, v druhé polovině 20. století. Kišiněv nejprve zasáhlo zemětřesení a o zbylé budovy hlavního města se postarala druhá světová válka. Po ní se Moldavsko stalo součástí SSSR, počet obyvatel vzrostl a začalo se budovat v sovětském duchu. Obnovu města dostal na povel Alexej Ščusev, klíčový představitel stalinského imperiálního stylu. Architektura socialistické éry je stále velmi výrazným rysem Kišiněva. 

Romanita, cirkus a naddimenzované hotely

Autorem 73 metrů vysoké Romanița Collective Housing Tower je Oleg Vronski. Brutalistický počin o 22 patrech vznikal v Kišiněvě letech 1978–1986. Původně mělo jít o nemocenský komplex se střešní restaurací, fitness a kinem. V průběhu konstrukce se ale záměr změnil a vyrostl komplex bytů, který má dodnes své obyvatele, ačkoli je v dost špatném stavu.

Kišiněvský cirkus navrhli architekti S. Șoihet a A. Kirilenko. Stavba ukrývající ring o průměru 13 metrů byla dokončena v roce 1981. Nabízela prostor pro ustájení zvířat, uskladnění vybavení, pro trénování, a dokonce poskytovala zázemí i veterinářům. Sednout si v ní mohlo 1 900 návštěvníků. Cirkus však nutně vyžadoval rekonstrukci, a tak ho v roce 2004 zavřeli. Po deseti letech otevřeli jen jeho část s kapacitou 300 míst a ringem o průměru necelých 10 metrů.

O turistickém ruchu v Kišiněvu nemáme dostatek údajů, takže ho rozhodně nechceme shazovat. Nicméně tipujeme, že obří hotely jako Hotel Cosmos (1983, architekti B. Banykin a I.Kolyubaeva) pro vás volný pokoj vždy najdou. Pokud tedy budete ochotní ubytovat se v minulém století. Je škoda, že musel být uzavřen Národní Hotel (1978, A. Gorbuntsov a V. Shalaginov) – protože pokud jste jezdili za babičkou do paneláku, mohli jste si tu zavzpomínat na dětství. Až do nedávna totiž reklamní lákadlo Národního Hotelu znělo: Je jako návštěva u babičky, ne moderní, ale čistý, hřejivý a relaxační. Inu, posuďte sami…

Soudobá Moldavská architektura je plná kontrastů
Samozřejmě, že se v Moldavsku nezastavil čas. I tady stále vznikají nové domy. Vedle moderních budov a domácností, jaké staví například Marcel Luchian Studio, však Moldavany stále baví jejich křiklavé interiéry plné barev, vzorů, ozdobných štuků a těžkých závěsů. Asi nejextrémnější ukázkou Rumunské architektury jsou honosné paláce bohatých obyvatel města Soroca, nazývaném místními „Cikánský vrch“.

Kromě kontrastů v architektuře jsou tyto okázalé „rodinné domy“ také dokladem velkých sociálních rozdílů panujících v Moldavsku.