Jestli chcete bydlet, dejte zvíře do útulku. Hledání nájemního bydlení se změnilo v horor, hlavně pro rodiny s dětmi.

Více než třetina lidí hledajících bydlení je odmítnuta kvůli vlastnictví domácího zvířete. Výrazně více se s odmítavým postojem potkávají ženy, u nichž jde o čtyřicet procent případů. Muži zase trpí kvůli svému pohlaví. Nejhůře na tom jsou mladé rodiny s dětmi – právě kvůli potomkům jich odmítnutí od majitelů bytů slyšelo osmdesát procent. Ukazuje to průzkum Hospodářských novin.

Průzkum proběhl ve skupinách na Facebooku, kde hledají bydlení desítky tisíc lidí. Na otázky v průzkumu odpovědělo 1100 lidí z Brna a Prahy. Jde tak o unikátní sociální sondu zejména mezi lidi žijící single, studenty a mladé rodiny. Průzkum tak odkrývá potíže, s jakými se potýkají mladí lidé, budoucnost této země.

Jednou z mladých rodin jsou i Nekvasilovi. Bydlení hledají v Praze už více než dva měsíce. Stále bez úspěchu. „Loni bez dítěte s partnerem a se psem jsme hledali byt tři měsíce, letos to samé, ale i s miminem, už hledáme druhý měsíc,“ říká Nekvasilová.

Podle výsledků průzkumu to není nic neobvyklého. Většina lidí hledá v současnosti bydlení déle než jeden měsíc. Více než čtvrtina pak dokonce více než čtyři měsíce. Mezi nejdéle hledající patří právě rodiny s dětmi a domácími mazlíčky.

Majitelé bytů by přitom dle zákona neměli člověka diskriminovat jen proto, že má děti, domácí zvíře, jinou barvu pleti nebo je vegetarián. Jak ale ukazuje průzkum, děje se tak zcela běžně. „Někteří pronajímatelé jsou ke svým nájemníkům naprosto striktní a jsou si vědomi, že to není v souladu se zákonem,“ potvrzuje marketingový ředitel Martin Březina firmy UlovDomov.cz, díky které průzkum proběhl.

 

Zároveň dodává, že se najdou i takoví majitelé, kteří jsou překvapeni, že ve své nemovitosti nemohou nic z již výše jmenovaného zakázat. Nezákonnosti některých podmínek si je vědoma i Nekvasilová, sama ale říká, že se s tím nedá nic moc dělat.

„Majitel bytu si chodí pro peníze domů, chce je v hotovosti, tak by to časem poznal,“ odpovídá na otázku, proč například vlastnictví psa jednoduše před majitelem nezatají.

Pokud by jim dal výpověď kvůli vlastnictví domácího zvířete, nemá často smysl do sporu jít, i když by rodina měla vyhrát. Už jen proto, že nájemní smlouvy se často sepisují na jeden rok. I kdyby rodina spor vyhrála, majitel jí pak smlouvu pravděpodobně na další rok neprodlouží.

Dalším problémem nejen mladých rodin je i přesun trvalého bydliště na novou adresu. Majitelé to často zakazují, i když na to také nemají právo. „Mohli jsme bydlet za 10 tisíc korun měsíčně, ale když jsme řekli, že tu chceme trvalé bydliště, majitel zvýšil nájem na 12 tisíc,“ říká Markéta Svitáčková z Brna. I tak ale byla za bydlení ráda. Dnes již nic takového nenajde a uvažuje, že se s partnerem a tříměsíčním dítkem odstěhují z Brna na venkov. Z příjmů by jim při dnešních cenách nájmů jinak moc nezůstalo.

Mladé rodiny s dětmi jsou podle průzkumu nejčastěji schopné platit nájem kolem 14 tisíc korun měsíčně a jejich čisté měsíční příjmy jsou mírně přes 30 tisíc korun. Matka většinou pobírá jen rodičovský příspěvek a rodina mívá i nějaké úvěry. Průměrná cena měsíčního nájmu mimo centrum Prahy za byt 2+kk přitom činí 16 tisíc korun.

Nekvasilová z Prahy říká, že by zvládli nájem i 17 tisíc korun, ale s tím, že by jim prakticky nic nezůstalo. „Žijeme z ruky do huby, lidově řečeno. Na jídlo a ostatní spotřebu by nám zbylo asi pět tisíc,“ vysvětluje s tím, že právě absence úspor je i důvod, proč mohou zapomenout na hypotéku a problém mají i s kaucí.

O odstěhování se z Prahy neuvažuje, je rodilá Pražačka, má tu příbuzné, přátele a odchod by znamenal izolaci.

Absence úspor není nic výjimečného. V Praze by dle Českého statistického úřadu nenadálý výdaj ve výši 10 tisíc korun nezvládla více než třetina domácností, v Ústeckém kraji jde skoro o polovinu. Průzkum ukázal, že stejné problémy při hledání bydlení řeší i matky samoživitelky, jichž je celorepublikově bez úspor dokonce přes 60 procent.

 

Hůře se bydlení hledá také mužům. Třetina mužů, kteří dotazník vyplnili, uvádí, že byla odmítnuta právě kvůli pohlaví. U žen jde jen o 11 procent případů. Ženy zase uvádí, že více čelí problémům s domácími mazlíčky, neboť jsou jejich častějšími vlastníky. Kvůli zvířeti hlásí odmítnutí pětina všech dotázaných mužů, u žen jde o celých čtyřicet procent. „Máme kočku, spolubydlící mají psa a kočku. Nakonec jsme podnájem našli, ale jen s jedním zvířetem. Ostatní jsme museli nechat u rodičů,“ říká slovenská studentka Ester Vysoká, bydlící v Brně.

Jako nejčastější problém ale všichni dotázaní uvádí odřeknutí přislíbeného pronájmu na poslední chvíli. S tím se setkávají muži i ženy stejně často – toto nečestné jednání uvádí dvě pětiny dotázaných z obou skupin. Ženy se pak například častěji setkávají s tím, že po nich majitel požaduje vyšší než původně domluvenou cenu.

Ženy navíc mnohdy čelí tomu, že po nich majitel požaduje sexuální služby.

S návrhem majitele, aby část nájmu byla placena poskytováním sexuálních služeb, se setkalo osm procent dotázaných žen. V případě žen žijících bez partnera ve věku 26 až 35 let jde ale dokonce o 15 procent případů. To je více než v případě studentek. Oslovené ženy uvádí, že většinou lze inzerát s tímto nebezpečím poznat již před samotnou schůzkou. Buď je nájem podezřele nízký, nebo už samotná komunikace prozradí, že jde inzerentovi o něco jiného.

Hledání privátu není lehké ani pro studenty a studentky, kteří letos začali v průměru shánět bydlení v Praze podle firmy Bezrealitky.cz již 10. srpna, což je téměř o tři týdny dříve než loni. Konkrétně do Prahy míří 130 tisíc studentů, do Brna přibližně o polovinu méně. Téměř polovina studentů v průzkumu uvedla, že byla odmítnuta kvůli svému pohlaví. To lze vysvětlit tím, že studenti a studentky většinou hledají spolubydlení a ženy k sobě chtějí často pouze jiné ženy. Naopak muži bývají více benevolentní.